HOVNA

Hovno a jeho podstata hovna a sračky jak ste o nich neslyšeli

Hovno v teorii a v praxi

Teoretický model hovna formuloval ve své teorii relativity již Albert Einstein. Po dlouhých letech studií a nejrůznějších pokusů vyslovil hypotézu (uznávanou dodnes), že velikost, hmotnost i čas vysraného hovna jsou relativní a s ním ekvivalentně i jeho energie. Co však pro nás znamenají tyto poznatky v praxi?

Z praktických zkušeností si každý z nás musí tuto teorii doplnit o určité limity. Albert Einstein totiž vycházel z poznatku, že světlo se ve všech vztažných soustavách pohybuje stejnou rychlostí. Opomenul však fakt, že žádný živý tvor není schopen srát rychlostí světla, a tudíž mezní hodnoty daných veličin budou u hovna zcela specifické.

Za prvé by si měl každý občan nechat udělat hovnologickou prohlídku (alespoň jedenkrát za 2 roky), aby zjistil, jaká je maximální doba, po kterou je jeho organismus schopen ponechat hovno v těle. Bez této informace by se mohl i přes dobrou znalost teorie relativity posrat. Dále by měl vědět, jakým způsobem závisí hmotnost hovna na čase, který uplynul od posledního vysrání a na množství zkonzumovaného pokrmu. To pro případ, že by se skutečně posral, aby věděl, o kolik bude lehčí, když vysype obsah kalhot.

Lidé, kteří trpí špatnou stolicí, by se měli informovat u svého hovnologa o možnostech nápravy. Jak již bylo uvedeno, bývá tento problém podceňován a následky pak mohou být drastické (např. udušení se nadměrnými splodinami z dlouho vysrávaného hovna).